Close

(Roz)cestí

ROZhodování o tom, která CESTa  je ta správná. Pro někoho, kdo stále o něčem a nad něčím přemýšlí stejně jako já, je to už téměř sport. Ale myslím, že velmi podstatný pro vývoj každého jedince.

Jsou lidé, kteří svými životy proplouvají a nic moc neřeší a jsou tací, kteří se stále snaží chápat, pochopit a hledat…. místo na zemi, smysl, lásku, uznání. Vlastně se tím vším, co tu píšu snažím jen dostat k jádru toho, co bych dnes chtěla říct.

Nejsou pózy jako pózy a to co vidíme navenek, nemusí vždy odpovídat tomu, co je uvnitř….

Nad tématem virtuálního světa jsem se tu už několikrát zamýšlela a vlastně jsem nikdy na nic moc nepřišla. A vlastně jsem se nikdy neponaučila. Jsem v trošku složité situaci, protože v okamžiku, kdy mě osud momentálně zavál, mimo centra reálného dění, na vesnici uprostřed ničeho a tedy nemohu mít kamenný obchod, musím v tom virtuálním světě nějakým způsobem fungovat. No jo, ale jak? Já srdcařka. Děkuji za dobře míněné rady typu – nedávej ze sebe tolik, nebuď tak otevřená, nebuď tak upřímná…. jenomže mě to nejde. Protože v okamžiku, kdy dělám něco jinak než to cítím, není to už opravdové, je to falešné a je to přetvářka. Nechci k vám být odtažitá, nepřístupná, chci se smát a svůj smích posílat i vám a chci se zamýšlet nad věcmi, které trápí nejen mě a chci je dát vám.

Dala jsem si teď něco jako pauzu od instagramu, kde jsem působila velmi intenzivně… protože jsem se potřebovala nadechnout a rozkoukat. Bylo totiž toho najednou moc, stále jsem podvědomě očekávala, že když si na nic nehraju já, jsou stejní i ostatní, ale ono to tak není, každý používá to virtuálno na něco jiného. Četla jsem na profilu jedné čerstvé maminy samoživitelky, jak si posteskla (velmi jemně), jak dokáží být lidé zlí a dala jsem k sobě obecný status, ve kterém jsem apelovala na to, ať lidé prostě nesledují ty, co je nějak iritují, nebo ať je alespoň nekomentují, protože nikdo neví, čím si lidé právě procházejí…. a hned jsem si chytla, že na moje kňučení není nikdo zvědavý… tak když není, tak proč na mě ten nikdo kouká? To samé jsem teď četla na profilu Za normální holky… že v okamžiku, kdy se otevřou témata jako je vyhoření apod, prostě ta nesluníčková, hned někdo píše, že si jen stěžuje apod… proboha, co to je? Další věc… moje báječná kamarádka začala dělat jeden úžasný krásný produkt, a brzy ji začal kdekdo napodobovat…. jasně, je normální, že se inspirujeme, ale proč to tomu člověku alespoň neuznat? Což je tak těžké napsat, udělala jsem to a to, moc děkuji Pepičce za inspiraci…. Hned by bylo líp na světě. A je toho všeho mnohem víc… a já jsem to nějak nemohla už unést. Proč se tím zabývám, když to vlastně není moje věc? Nevím, asi jsem egoistka, řekl mi to jeden čaroděj léčitel – že jsem se rozhodla vzít si na ramena všechny tíhy světa a že je to ode mě egoistické… 🙂 asi ano, asi mám v sobě nějaký pocit, že tím, že budu dávat lásku do světa, že svět bude o něco lepší místo na žití pro  nás a naše děti…  a nechce se mi tu víru ztratit.

Nedávno jsem se rozhodla darovat kytaru po mém muži někomu, kdo si ji zaslouží, nemůže si to třeba dovolit a o to víc si jí bude vážit…. a povedlo se – ta fotka mluví za vše….

Zcela odstřihnout ten virtuální svět se mi nechce, jen jsem si potřebovala uvědomit, že musím přestat očekávat a řešit. Dál budu fandit všem, o kterých si myslím, že si to zaslouží, ale už se nebudu trápit těmi, co mají morálku posazenou jinak než já… je to jejich volba, jejich rozhodnutí a jejich cesta.

Ve vesnici, kde teď žiju je plno zatrpklých, vyhaslých, zlých a závistivých lidí. Doslova se radují z toho, když se někomu něco zlého přihodí a donekonečna řeší každičkou drobnost. Je-li někdo úspěšný, alespoň opticky, určitě za tím něco je…. Určitě to mnoho z vás zná…. Jak by bylo na světě líp, kdybychom si všichni přáli jen to dobré, kdyby sousedka donesla sousedce bublaninu, nebo čerstvě napečené buchty, kdyby si sousedé pomáhali, ale opravdově, ne tak, aby pak měli v hospodě o čem mluvit.

Jen bych si přála, abychom si ty naše iluze o lepším světě nenechali vzít, abychom si vážili sami sebe a taky těch, kteří si to zaslouží.

Jsou “věci”, na kterých záleží a pak ty ostatní….

Já si teď budu dávat trošku dohromady zdraví, ale zase se ozvu…. třeba naopak, budu mít víc času 🙂

Mějte krásné dny, jaro už pomaličku klepe na dveře… i když je to ještě tuze brzy.

Vaše Zuzka

 

17 Comments on “(Roz)cestí

Renáta G.
18.2.2019 at 19:24

Zuzko, já si postupně mažu spoustu instagramových účtů. Takoví ti věčně pozitivně nabití mě děsí trochu jako někoho klauni. Nevěřím jim, stávají se pro mě nereální. Co člověk, to názor a tak promazávám i ty, co se pouštějí do těch, co s nimi ne úplně tak souhlasí. Proč? Jdou s kůží na trh, tak musejí očekávat i kritiku. Zejména na instagramu je důležitý určitý nadhled. Není to reálný život… pro vás je to vhodný marketingový prostředek, tak to nezatracujte, občas nad kamentáři zakruťte hlavou, protočte oči, ale neberte si nic osobně.
Držím pěsti a mějte se krásně 😉

Odpovědět
Zuzana
18.2.2019 at 19:31

Renatko krásně napsáno, vlastně obojím co jste popsala je dle mého určitý druh agrese…. a to, že to není reálný život si budu muset několikrát denně opakovat asi 😀 moc děkuju za komentář a krásné dny! ZuzKa

Odpovědět
Gabriela
18.2.2019 at 19:54

Zuzi moc mi tvé příspěvky chybí….ale….ty, mi chybíš víc ✴ Mám moc ráda jaká jsi, opravdová, nešťastná i šťastná zároveň, veselá i smutná v jednom okamžiku, řešící i s nadhledem a hlavně neuvěřitelně milující a se srdcem na dlani a ještě spousta jiného jako málo lidí na této naší nádherné planetě✴ a to tě vlastně neznám osobně, jen si občas napíšeme ✴ zůstaň prosím 🙏 i přes kolofrč okolí a lidičky svá, bezprostřední, šťastná i hroutící se zároveň, plná očekávání i obav z nadcházejícího…prostě buď to TY, takto jsi dokonalá a opravdová❤

Odpovědět
Zuzana
19.2.2019 at 9:36

Děkuju Gábinko, já mám ze sebe občas dojem, že jsem vlastně dost impulsivní – často dřív jednám, než přemýšlím a to je co říct, protože přemýšlím pořád 😀 ale fakt je ten, že má se mnou člověk jistotu, že nedělám komedie a nehraju hry. Moc si vážím tvého komentáře a děkuji za něj. Krásné dny, přeju, ZuzKa

Odpovědět
Radka
18.2.2019 at 20:44

Zuzi,
mě se právě líbí, že jsi taková vlnobitná jako já. Ačkoli se známe jen z virtuálního světa, jsi mi blízká a těším se na každý tvůj příspěvek. Ještě jsem se neodhodlala napsat ti email, ale třeba jednou…Děkuji za tvou otevřenost, a víc tanečků na Instagramu, i praštěnou tě mám ráda ❤❤❤ Radka

Odpovědět
Zuzana
19.2.2019 at 9:37

Jee Radu, vlnobitá je absolutně výstižné!!!! A šup šup sem s emailem 😀 už se těším! moc děkuju a krásné dny!

Odpovědět
Iveta
18.2.2019 at 21:48

Zuzi, sleduji IG jen z NTB, takže třeba nemohu komentovat stories a ani nevidím komentaře u nich. Kolikrát jsem Vám chtěla napsat i email, jak mě bavíte, jak mě baví ta vaše laskavost, která z Vás tryská i ve fotkách a videích. Ano, jsem i přesvědčena, že se Vám děje, co popisujete. Dobrá nálada se nenosí. Běda, aby se měl někdo lépe než já. Je to smutné.
Jsem v hodně věcech podobná a tak se i učím. Např. jsem se v jedné knize dočetla a je to k zamyšlení, nebudu tvrdit, že to tak musí být, že někdy pácháme dobro, protože si chceme zasloužit lásku. Většinou tento pocit má kořeny už někde na začátku našeho života. To mě zaujalo.
Ať tak nebo tak, mějte se moc hezky s Bertíkem, budu ráda, když se aspoň občas objevíte. Moc Vám fandím.
A trochu mimo. Ty vínové šaty dokonalé, a ten pytel taky a o Vašich vlasech nemluvě a ty dlouhé štíhlé nohy mě skoro posílají, abych si šla dát čokoládu a zajedla smutek z toho, že mi nebyly nadělené. 🙂
Iveta

Odpovědět
Zuzana
19.2.2019 at 9:38

Ivetko vy jste láska 🙂 zlatá! moc děkuju za všechno a doufám, že budu bavit i dál! protože právě to lidi jako jste vy, to všechno má smysl. Posílám objetí. Zuzka

Odpovědět
katka
19.2.2019 at 8:22

Zuzko,prošla jste si peklem a málokdo to umí pochopit. Snažte se se nad špatnými komentáři povznést. Vy to umíte :):).
Instagram nemám,ani moc nechápu tu módu ho mít, ale je to každého věc. Sleduji pár oblíbených blogů,které jsou pro mě inspirací,leč jsem se setkala už i s tím, že pokud jsem napsala zcela vklidu a bez urážek”neoslavný”komentář,že dotyčná blogerka mě “sjela”za to, že jsem neachichovala nad tím co prezentovala či nám tvrdila,že její názor je jediný dobrý a správný.Je třeba občas přijmut slušnou kritiku. Píšu schválně slušnou.Pokud má někdo veřejný blog,musí počítat s tím, že ne všem se bude vše líbit. Je třeba ale zachovat slušnost.
Váš blog mi chybí,protože jste vkusná,inspirativní,milá a lidská.
Přeji hodně zdraví Vám i Bertíkovi. A bude líp,nebojte :).
Katka

Odpovědět
Zuzana
19.2.2019 at 9:42

Kati moc děkuju, veskrze souhlasím a je fakt, že já se už docela povznést umím, když ne hned tak během pěti minut 🙂 ale spíš mě celkově nějak štvala ta atmosféra, která začala všude kolem prosakovat a byť se to netýkalo přímo mě, stejně mě to štvalo, právě proto, že vím, jak to kolikrát mrzí a že když je někomu těžko tak si někteří o to víc s chutí koupnou a o to víc to bolí. Mám zkrátka ty tendence bojovat za všechny 🙂 a to nejde. Moc děkuju za komentář a přeju krásné dny! ZuzKa

Odpovědět
Daniela
19.2.2019 at 8:23

Všechno má dvě strany. Vždycky není dobře a kdo chce sdílet svůj život,tak samozřejmě bude sdílet i to špatné. Naprosto to chápu. A spíš si řeknu jo i tato věčně usměvavá žena, plná optimismu má někdy i dny, které nejsou zrovna fajn. Ale je to zcela normální.
Už asi rok si procházím krizovým obdobím a posledních pár týdnů jsem se začala zabývat víc sama sebou. Víc pracovat na svém já. Nedělám si nic z pomluv,drbů, špatných reakcích. Musíš se proti tomu obrnit. Nebrat si to osobně, protože jen ty víš co a jak přesně děláš… kde vlastně je ta pravda!!!Většinou jsou to totiž oni,kdo mají nějaký svůj problém a ten špatný komentář, nebo pomluva je jejich obraná reakce na problém co mají sami se sebou.
Nevim jestli je mé plácání dosti srozumitelné a jasné. 😀 Ale máš kolem sebe lidi,na kterých záleží, kteří tě mají rádi a potřebují a máš je proro,protože se potřebujete navzájem. Jich se drž!!!
Jinak na instagramu mi moc chybíš.
Hezké dny . Danča

Odpovědět
Zuzana
19.2.2019 at 9:43

Dani moc děkuju, je to srozumitelné perfektně 🙂 moc ti fandím, že ses na tuhle cestu vydala, je to moc dobře. Přeju krásné dny a jen to nejlepší. ZuzKa

Odpovědět
Káč
19.2.2019 at 10:07

Zuzi, děkuji za krásný článek. Moc mi chybíš, vlastně IG jsem si založila kvůli tobě, protože mě nesmírně inspiruješ (díky tobě jsem se odhodlala nemít horní skříňky v kuchyni v novém bydlení 🙂 ) … mám ráda tvé a bertíkovi procházky a tanečky … a vůbec vaší lidskost, která se vytrácí. Chápu tvojí pauzu, ono totiž když chceš něco dělat pořádně, tak do toho dáš srdce i duši a nepříjemné komenty lidí nejdou jen tak vypustit. Budu ráda, když se jednou za čas takto ozveš. Vše je psáno nade mnou 🙂 nejsem rozumbrada, jsem jen normální člověk, kter vám dvěma fandí. Mějte krásné dny!!! Pusu, Káč

Odpovědět
Barbora
19.2.2019 at 10:24

Zuzi já obecně na sociálních sítích poslední dobou ty věčně optimistické profily spíše promazávám, protože z toho pak mám akorát pocit, že nejsem dost dobrá, nestíhám to, co ostatní, neumím nafotit tak dokonalé fotky, atd. A musím říct, že moc ráda sleduji právě lidi, kteří se nebojí otevřít takhle veřejně i témata o kterých ostatní na veřejnosti nemluví a většina se s nimi trápí jen sama v sobě.
Mám ráda lidi, kteří dají čas od času fotku s ,,rozpracovanou´´ kuchyní, nebo obývákem. Nevím, jak u ostatních, ale u nás se žije, takže většinu času, co jsme doma, vařím, válíme se po gauči a naklizeno rozhodně není. Většinou vše uklidím, až večer, když se jde spát a někdy ani to ne a uklízím až ráno. Pak si lehnu do postele a z těch ,,dokonale´´ naklizených a nadekorovaných domácností už je mi někdy zle a ani mě to nebaví. Sledovala jsem profily blogerek, které prezentovali svoje bydlení a měla jsem pocit, že mají jen výstavní byt, ve kterém snad ani nemůžou bydlet.
A myslím to i v jiném odvětví.
Myslela jsem si, že soc.sítě byly vymyšlen, ne kvůli reklamě, ale proto, aby se tvořili kruhy lidí, kteří mají něco společného. Aby se vzájemně podporovali! To znamená, sdíleli to dobré, ale i to špatné, protože to je přece reálný život.
Přiznat občas nějaké selhání je podle mě lidské a možná v tu chvíli to psychicky pomůže tolika lidem, kteří to právě čtou, protože vědí, že v tom nejsou sami a že i jiní lidé mohou mít stejné problémy.
Možná jsem naivní. Ale tak to vnímám poslední dobou já.
Tebe jsem Zuzi, moc ráda sledovala i četla Tvé články, právě pro Tvou upřímnost, přirozenost a nepřetvářku.
Chybíš mi… Jak tady na blogu, tak i na Tvém IG profilu.
Jsi skvělý člověk a mnohdy jsi mi vlila tak dobrou náladu do srdce, i když mi nebylo zrovna nejlépe.
Nenech se odradit zlými lidmi. Těch bylo, je a vždycky bude na světě hodně, ale nesmíme se nechat… jen se mile na takové lidi pousmát a jít dál. To je to, co je vlastně v tu chvíli nejvíce odzbrojí.
Krásný den Ti přeji ♥

Odpovědět
Zuzana
19.2.2019 at 19:45

Barunko zlatá moc děkuju! Za každičké slůvko. A pokusím se nechybět, co mi budou síly stačit 🙂 Ty nejkrásnější dny posílám. ZuzKa

Odpovědět
Lubka
20.2.2019 at 8:51

Som rada, ze si po dlhej dobe dala nieco na blog. U teba to chybalo, patri to k tebe. Ja si vzdy spomeniem na jeden projekt amerického blogera. Volal sa nejako “moja cierna skrinka” kde boli dve otazky. Co si o mne ludia myslia? a ako to je naozaj? Dal vyzvu nech mu anonymne ludia posielaju odpovede a vzdy par mesacne vyzreboval a zverejnil. Bolo to sokujuce citanie. Velkrat ti ludia priznali, ze su hnusni k inym lebo prave riesia nieco zavazne. Boli tam rozne traumy, situacie co nevymyslis ale bol to uplny protipol tomu co prezentovali navonok. Potom sa necuduj ze si nepochopena ked mas odvahu byt uprimna. Je to ako verejna spoved. Drzim palce nech sa nemenis.

Odpovědět
Zuzana
24.2.2019 at 19:03

Jej to je ale hodně zajímavý nápad. Moc děkuji za napsání a troufám, si říct, že měnit v tomto se už nebudu, přece jen už jsem dost stará na to, abych věděla, kdo jsem 😀 krásné dny přeji! Zuzka

Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..