Close

Desetkrát…

…a stále poprvé.  Pro vysvětlenou: minimálně tolikrát jsem už psala tenhle příspěvek. Osmkrát jsem se rozhodla jej nepublikovat, devátý jsem publikovat chtěla, ale v důsledku toho šíleného větru v okamžiku, kdy jsem stiskla tlačítko “zálohovat”, vypadl proud a článek byl fuč…. Mno, asi to psát nemám. Nebo nevím. Poslední dobou vlastně nevím nic.

Mám stále silnější pocit že žiju v nějaké pitomém, zlém snu a že svět se zbláznil – definitivně.

Takže to teď zkusím vzít trošku z jiného konce a hlavně čistě bodově:

  1. Předem se omlouvám ze tu velkou věc, kterou jsem vám slíbila už na minulý týden a pořád nic… jsou věci, které prostě nejdou lámat.
  2. Stále nám není dobře. Asi je to i tím, že ve vzduchu jsou s příchodem podzimu i pomalu, ale jistě cítit vánoce.
  3. Týden před vánocemi by měl tatínek narozeniny. … pořád je pro mě neuchopitelné a nepochopitelné, že už tu s námi není…. Asi nastal čas říct, že to byla jeho volba a jeho rozhodnutí, které snad nikdy nedokážu vstřebat.
  4. Šíleně to bolí… Tolik, že to občas úplně paralyzuje… a taky se díky tomu musíme vyrovnávat s mnoha jinými faktory… lidi milují senzace a na maloměstě obzvlášť. Jasně, co je mi po kom, ale kdo nezažil asi nepochopí.
  5. Moc vám děkuji za takovou odezvu, poznatků a tipů k Bertíkově astmatu. Vážím si toho nesmírně!
  6. Stále se snažím něco vytvářet. Budovat, zlepšovat. Když pracuju, mám míň času na přemýšlení.

    Stále se něco děje… i když většinu dekorací i koberečků, jsem teď hodně rychle uklidila 🙂

  7. Byly volby do poslanecké sněmovny. Asi k nim není moc, co dodat, prvotní návaly agrese všech napříč politickým smýšlením snad už utichly…. a já chci říct jediné, pokud v této zemi nejste z jakéhokoliv důvodu, včetně toho, že nemáte jinou možnost, zaměstnanci, ale naopak se živíte sami, chcete-li podnikáte, nedělá se to tu dobře… už proto, že jste apriori označováni za potenciální zloděje.
  8. Mám nové tetování. Díky, moje zlatá Kači, za absolutně úžasného a talentovaného tatéra. Je to mimo jiné nápis, který v překladu zní: Život ti nedovolí být slabý.

    Pěkné středeční odpoledne to bylo…

  9. Bertík mě teď opravdu potřebuje. Tolik se mu stýská. A tak teď nejsem ani podnikatelka, ani blogerka… jsem prostě máma… největší dar a výzva mého života. A udělám všechno proto, aby můj syn netrpěl příliš za to, co se stalo!
  10. V pátek jsme si přivezli vytoužené psí miminko. Je to takový lumpík. Máme tu hooodně živo. Barunka má svatou trpělivost, ale Bertíkovi zase svítí očička. Je to zlatý retriever a jmenuje se Rocky.

    Rarášek

    Milovaná moudrá Barunka a lumpík Rocky 🙂

  11. Rocky byl v pondělí poprvé ve škole – první dvě hodiny se stal součástí vyučování. Měl zážitek a děti taky. Děkuji osudu, že Bertík chodí do nejlepší školy v širokém okolí. Ten přístup k dětem, rodinná atmosféra… ve státní základní škole pro mě doposud nemyslitelné. O to víc si toho vážím. ZŠ Křesetice.

    Miluju Bertíkovi rozzářené oči, má tak dobré srdce ten můj klouček.

    A novým členem naší rodiny vlastně není jen Rocky 🙂 i když tahle černá mici zdaleka není tolik náročná 😀

Myslím, že jsem na moc věcí zapomněla, ale asi nebyly tolik podstatné. Kdy se přihlásím příště, nechci moc slibovat. Vůbec netuším, co bude. Dost balancuju nad tím, co má a nemá smysl. O to víc děkuju, za tolik krásných slov, která mi píšete. Ani neumím vyjádřit jak moc si jich vážím.

Mějte krásné dny! A nebo ještě krásnější. Ono je hezky na světě….

Vaše Zuzka

25 Comments on “Desetkrát…

Lenka
31.10.2017 at 19:33

Zuzi jste úžasný človíček, vždy mě vaše články dostanou a ten to obvzlášt.Podzim, dušičky , vánoce, já mám zaptat Pánbu oba rodiče a jsou úžasný. Jsou to nejen rodiče, ale úžasní prarodiče a hlavně kamarádi , miluju je nadevše, miluji je stejně jako mé dvě děti 🙂 .
Dnes bohužel jsem dostala špatnou zprávu od rodičů, že naše úžasná teta zemřela, Byla to úžasná ženská, blná života, žádnou srandu nepokazila, nezlobte se Zuzi že Vám to píšu…….
Život je krásný, ale bohužel někdy krutý 🙁
Jinak držím pěstičky , aby byl Bertík co nejdříve v pořádku, je to moc hezký kluk a teď co máte to nové mimi Rocky se mu úrčitě udělá dobře.
Mějte se hezky a opatrujte se Lenka S.

Odpovědět
Zuzana
31.10.2017 at 19:38

Děkuju Leničko, to je mi moc líto… ano krutý je a taky nespravedlivý… a občas opravdu netuším, co nám chce říct… čemu nás naučit, vždycky jsem měla hodnoty myslím dobře poskládané a vážila si toho, co mám… Držte se a moc opatrujte. Přeji krásné podzimně-zimní dny. Zuzka

Odpovědět
Veronika
31.10.2017 at 21:56

…není to Vaše vinna Zuzko…a nemusíte být statečná…ono se světlo zase ukáže…posílám objetí. Veronika

Odpovědět
Zuzana
1.11.2017 at 13:37

Díky Verunko…..

Odpovědět
Káťa
31.10.2017 at 22:49

Zuzi soucítím, objímám…někdy se nedá život pochopi..jen ráno vstát s žít každým přítomným okamžikem, žádná minulost, žádná budoucnost, jen ted..ted..ted…aby se člověk dostal autem třeba z Prahy do Vídně, nemusí znát každý detail cesty,nemusí si ho představovat a předvídat , co všechno na cestě bude, stačí že vidí těch několik metrů před sebe a pak zas další metry…nebo když chci vyjít jezdicí schody na Nám.Republiky- když se dole podívám nahoru, tak si řeknu- to je děsnejch schodů, to mě budou bolet nohy…ale když se nepodívám, koukám jen dolů pod nohy a vidím jen tak pět schodů co mám před sebou, tak najednou jsme nahoře…člověk je neštastný vždy, když opustí soustředění se na tady a ted a dovolí myšlenkám brodit se minulostí a budoucností…mě funguje utnout mysl, pokaždé když to začne dělat a vrátit se do tady a ted…není v našich možnostech pochopit všechno a je vyčerpávající se o to pokoušet…ty máš tady a ted úžasnýho syna a máš tady a ted úžasnou samu sebe..to je jediný na čem záleží, jediný co lze chápat a čemu je nutný věnovat veškerou pozornost…všechno ostatní vysává energii a bere zdraví…ale já cítím z dnešního tvýho psaní posun v emocích, je tam náznak zdravého naštvání a to je obrovský pokrok a velmi léčivý:) moc ti přeju víc a víc se posouvat k sobeckému zaměření se jen a jen na sebe atím získání své síly a energie:) Káťa

Odpovědět
Zuzana
1.11.2017 at 13:38

Kati, moc děkuji za krásná a fakt hluboká slova, hodně tak se to snažím dělat, ale je to prostě těžké. Tohle tvé psaní budu číst asi častěji… Moc děkuji, Zuzka

Odpovědět
Eva
1.11.2017 at 8:49

Zuzi je to zajimavé, ale dnes napsala Káta a moc krásně to co myslím ale tahle bych ty myšlenky na papír nedala ty se prostě posouváš dál ale sama to nevidíš a umím si představit s jakou bolestí. Máš rodiče a skvělé kamarádky a Bertíka zvířátka ta starost o ně ti určitě dá na chvilku zapomenout .Je ted takové smutné období kdyby jsi se nejraději probudila až na jaře vid no vánoce jsou hlavně pro děti a jejich radostné očekávání a já se těším na nové zážitky s pejsky Barunka se moc netváří ale to se spraví.Zuzi myslím na tebe.Eva

Odpovědět
Zuzana
1.11.2017 at 13:36

Evičko jsi moc zlatá, děkuju ti!!!! papa

Odpovědět
Barbora
1.11.2017 at 11:56

Zuzanko i já občas přemýšlím nad tím proč život je tak nespravedlivý… Někteří by potřebovali alespoň malý trest a všechno jim vychází a znám zase spoustu jiných, moc hodných lidí, kterým připravuje samé nástrahy a sráží je v různých životních situacích na kolena. Jste velmi silná žena a já doufám, že toto těžké období jednoho dne sama v sobě překonáte. Věřím, že otazníky nad tím vším pro Vás musí být vyčerpávající. Já si ale myslím, že osud je každému z nás napsán a co má se stát se stane a my to ovlivníme jen minimálně. Je to na dlouhou dobu, ale čas je v těchto věcech nejlepší lék.
Je fajn, že jste si koupili psí miminko, které Vám určitě zase vykouzlí úsměv na rtech a vytrhne Vás z každodenních starostí. Na Bertíkovi je vidět, jakou má radost a je šťastný. 🙂 Zvířatka dávají spoustu pozitivní energie a dodávají sílu. Sami doma máme zlatého retrívra Danyho, který je opravdu miláček a taky dvě kočičky!
Je dobře, že stále tvoříte a vymýšlíte nové věci. To tetování je moc pěkné, už jsem koukala na IG nebo modré střeše. Moc ráda Vás sleduji 🙂 Důležité je jít a žít dál! Lidé okolo jsou zlí a mají občas radost z cizího neštěstí. Hlavně že se něco děje a je o čem mluvit, že? Znám to. Bydlíme ve větší vesnici.
V čase Vánoc se obklopte přáteli, rodinou a lidmi, které máte rádi. Bydlení máte krásné, útulné a velmi originální! Bertík je skvělý kluk a se všemi zvířátky dohromady jste príma parťáci! 🙂
Přeji Vám krásné dny

Bára

Odpovědět
Zuzana
1.11.2017 at 13:36

Barunko přesně tak se k tomu všemu snažím přistupovat… jen někdy je to sakra těžké. Moc děkuji za nádherné psaní. Krásné dny, Zuzka

Odpovědět
Martina decór blanc
1.11.2017 at 13:01

A kdybys potřebovala, tak stačí jen říct. Pomůžu!

Odpovědět
Zuzana
1.11.2017 at 13:35

Martinko ty jsi skvělá. Moc děkuju…

Odpovědět
Petra
1.11.2017 at 15:26

Zuzi, vlastně ani nevím, co napsat, možná někde v teple u kávičky by se povídalo lépe, ten virtuální svět je přeci tak studený. Je podzim a začínají podzimní deprese a potom Vánoce. říká se, že pokud člověk přijde o někoho blízkého, nejtěžší je první rok, kdy si musí projit o samotě veškerá období, která do té doby prožívali spolu. Ať jsou to Vánoce, svátky narozeniny a jiné tradice, prostě ten první rok vám bude chybět nejvíce. Také se říká, že čas tu bolest zahojí, bohužel jizva zůstane napořád 🙁 chtěla bych vám dát nějakou radu, nějak pomoci, ale stejně budou veškerá slova marná, pokud nezažijete, nepochopíte. Nebraňte se svým emocím, křičte plačte, nic nezadržujte, nesmírně to pomáhá. Jste odvážná, už proto, že jste se s námi podělila o váš nevšední život a ukázala nám, jak jste přesto všechno silná a tento blog je pro vás tak trochu terapie. Máte skvělou práci, skvělého syna a jak jsem pochopila spoustu skvělých přátel a rodinu a i když to tak nevypadá, tak po každé bouřce vysvitne sluníčko a já si přeji, aby u vás vysvitlo co nejdříve 🙂

Odpovědět
Zuzana
3.11.2017 at 9:03

Peťulko moc děkuji! A pevně věřím, že si někdy u toho kafíčka popovídáme. Krásné dny, Zuzka

Odpovědět
Katarina
1.11.2017 at 18:41

Ahoj Zuzanka. Tvoj príspevok je veľmi silný a myslím že nikoho nenechá chladného. Mňa až zamrazilo keď som ho čítala. Píšeš, že to bolo jeho rozhodnutie, jeho voľba. Musí to byť hrozne ťažké sa s tým zmieriť. Určite si kladieš otázku, či si tomu mohla nejako zabrániť ale ver že nemohla. Ak sa už raz takto rozhodol, musel mať na to vážny dôvod. Nič si nevyčítaj a netráp sa už. Ja verím na osud a čo sa má stať sa stane a je len na nás ako sa s tým vyrovnáme. Máš krásneho synčeka a ži pre neho. Daj mu všetku svoju lásku a buďte si navzájom oporou. Nebuď doma ale choď medzi ľudí. Čo na tom že si všeličo hovoria. Ty predsa nemôžeš prestať žiť. Čo sa stalo, stalo sa ale život vždy ide ďalej. A je len na tebe ako ho prežiješ. Držím palce.

Odpovědět
Zuzana
3.11.2017 at 8:43

Katarinko je to šílené, to čeho se teď snažím dosáhnout je uvědomění, že život musí jít dál i bez něj a že to, že jsem tolik nešťastná nikomu nepomůže. Je to asi to nejtěžší co po sobě mohu chtít, ale jinak to nejde. Moc děkuji a přeji krásné dny, Zuzka

Odpovědět
Katarina
11.11.2017 at 20:01

Vždy keď mi je ťažko zablúdim na tvoj blog a začítam sa do tvojich riadkov a zakaždým si uvedomím, že moje problémy sú oproti tým tvojim iba nič. Možno si to ani neuvedomuješ ale pomáhaš ľuďom už len tým ako otvorene píšeš o sebe a o tom čo prežívaš. To, že život ide ďalej, si uvedomiť nemusíš, ono to tak naozaj je. Len teraz to pre tú veľkú bolesť nevnímaš. Ver, že časom sa to poddá a budeš šťastná aj keď teraz tomu neveríš. Pretože ľudia ako ty si zaslúžia všetku lásku sveta a ty ju dostaneš, len to chce svoj čas. Život je dar a stojí za to ísť ďalej a ty to zvládneš 🙂

Odpovědět
katka
1.11.2017 at 19:48

Zuzko,bude líp,fakt :),jen to chce čas. A asi to bude dlouhý čas. Jak už jsem kdysi psala – je úúplně normální truchlit. Je to dobře,je to očistné a zdravé. A statečná nemusíte být pořád.Máte plné právo se občas sesypat a vysypat do ze sebe. Tak to je správné.
I já posílám objetí na dálku :).
Katka z Km.

Odpovědět
Zuzana
3.11.2017 at 8:41

Milá Katko, děkuji za napsání a za objetí. Krásné dny přeji, Zuzka

Odpovědět
Hana
7.11.2017 at 6:35

Zuzko, tak tenhle článek mě vehnal slzy do očí.
Nechtěla jsi napsat, co se stalo…A mě napadlo, že manžel se rozhodl sám co udělá 🙁
Nechápu proč!? Ale to nejsem zajisté sama.
Neumím si představit jaké to je, ale musí to být šílené. Přeji ti hodně sil, jako vždy.
Nevím co víc napsat. Osobně se neznáme, ale přijde mi velice blízká.

A co tetování? Jaké to je? Máš téma na delší článek 🙂

Počasí je hodně ošklivé a depresivní, užívejte s Bertíkem hezké chvilky s mazlíčky.

Odpovědět
Marcela
8.11.2017 at 13:16

Zuzi, moc držím pěsti, přeju mnoho štěstí, trpělivosti, sil a všeho dobrého a potřebného. Bertík může být a určitě je šťastný, že má takovou mamku, ale platí to i obráceně 😉. M.

Odpovědět
Irena N.
9.11.2017 at 13:39

Milá Zuzko,
tak trochu vím z vlastního života jaké to je, když si někdo blízký sáhne na život. Sestřence bylo 24 let, když se jí napotřetí podařilo to, co měla v plánu už delší dobu – skočila pod vlak. Přitom nikdo z nás příbuzných neměl tušení, co se v její hlavě odehrává. Byla moc hodná, citlivá,kamarádská, ale bohužel nešťastná, to jsme se dozvěděli až poté. Neměla zrovna dobré zázemí a oporu v rodičích a dusila všechno v sobě. Po prvních dvou pokusech se léčila na psychiatrii, ale stejně to nakonec udělala. Myslím, že pokud se ten člověk jednou rozhodne, tak není síly, která by ho přiměla,aby to neudělal. Přeji vám a synkovi hodně sil, je to krásný, milý kluk a vy jste obdivuhodná a moc šikovná ženská. A i když to teď možná nevypadá, zase bude líp.
Užívejte si každou minutu se svými blízkými a přeji vám pevné zdraví.
Irena N.

Odpovědět
Zuzana
10.11.2017 at 12:25

Iru, za tenhle komentář moc děkuji…. jste úžasná! Krásné dny, Zuzka

Odpovědět
Jana
25.11.2017 at 18:00

Ahoj Zuzi, bydlím taky na docela malé vesnici – a z téhle vesnice jsme tři spolužáci chodili do jedné třídy na gympl. A pár let po maturitě se kamarádce maminka otrávila léky a kamarádovi se oběsil táta. Taková blbá podobnost. Neřekla bych, že se s tím člověk může nějak rychle vyrovnat. Ale prostě musí. Když byl můj muž mladičký a měl doma malé sourozence, jeho tatínek se několikrát pokusil o sebevraždu. A řekla bych, že (bohužel) snad každý člověk něco takového zná a každý soudný člověk si řekne jako můj muž: “To je prostě nemoc. Je to nemoc, na kterou se umírá. NIKDO za to nemůže – a říkat si “proč to udělal” je stejné, jako řešit, proč má někdo rakovinu.” Mně v 16 umřel starší bráška, týden před svýma osmnáctinama, dva měsíce před Vánoci. Strašně jsem se těch Vánoc bála, ale nakonec byly pěkné. Velmi zvláštní, tiché, zároveň zbytek rodiny se tak zvláštně semkl… tak duchovní a opravdové Vánoce jsem vlastně už nikdy nezažila. Přeju vám, ať to letos prožijete stejně. Jana

Odpovědět
Zuzana
8.12.2017 at 7:14

Janičko, moc děkuji za tenhle krásný a silný komentář. Vážím si toho, že jsi napsala. Děkuji moc! Zuzka

Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..