… aneb nech to koňovi!
Stále dokola přemýšlím, jak moc jste “zvědaví” na můj všední běžný život… Jak moc ho sem cpát, respektive psát.
Na druhou stranu si říkám, že to kdyžtak nebudete číst.
Někam to psát, respektive cpát musím – protože jsem ten sdíleč, jak už jsem na sebe onehdá práskla. A taky proto, že se mi toho děje tolik, že bych v případě neventilování, mohla vzniklým přetlakem jednoho dne prostě prasknout…. a proto lepší je to prásknout….
Po téměř dvou měsících naprostých propadů, pocitů beznaděje, pláče do polštáře a smiřování se s tím, že bolest v hrudi nepřekonám, jen se s ní prostě musím naučit fungovat, se snažím náš život nějak uchopit… dát mu alespoň částečný řád a pár pevných bodů, které tomu pomohou. Rozhodně tomu prospívá začátek školního roku a denní povinnosti…
A taky jsme konečně byli zase u koníků.
Koně miluju celoživotně, ale až díky mému muži se mi splnil sen a já se “naučila” jezdit…. tedy pro vás co jezdíte – naučila jsem se vozit. Měli jsme koníky doma, doma myslím v našem prvním doma tady: https://iconioo.cz/navraty-do-minulosti/
Po tom co se narodil Bertík, bylo denní ježdění prakticky nemožné a tak jsme se s klukama rozloučili… a pak jsme se stejně odstěhovali do Čáslavi. Nicméně Bertík povyrostl a i jeho to začalo ke koníkům táhnout… a začal jezdit taky i s mým mužem.
Od “té” doby jsme tam nebyli… až teď v úterý a znovu začínáme… jsem za to šťastná a Bertík taky. Další nádech výdech a krok dopředu….
A já se i s bolestí na hrudi začínám na něco těšit… Do konce září jsem si dala několik zásadních úkolů na chaloupce i doma. Obklady, lepidla, spárovací hmoty i barvy na zdi mám nakoupené…. tak s chutí do toho. Pokroky budu hlásit. 🙂
Vám přeju hodně elánu, podzim letos udeřil nemilosrdně, ale každé období má své kouzlo.
Budu ráda, když mi napíšete, zda vás moje všednodenní raporty zajímají, těším se na vaše komentáře.
Mějte krásné dny, milé ženy (a možná i muži?)!
Vaše Zuzka
P.S.: nezapomeňte se zapojit do soutěže! je príma a jestli nemáte chuť soutěžit, alespoň hlasujte…. už je tam hromada krásných fotek 🙂 TU: sprinte.rs/59c23c456a793
Zuzko, nevím jak to děláte, ale vždycky po přečtení Vašeho článku se tak nějak podivně usmívám a vůbec netuším proč, ale co, hlavně že nám je dobře 🙂 Těším se co nového vytvoříte. Hezký den.
Simi tak to mě moooooc těší! Taky se těším 🙂 krásné dny, Zuzka
Zuzi, řeči o běžném životě milujem úplně nejvíc, jsme přece ženský! 😀 Takže dál sem s nimi…
P.S. Dceřino ježdění skončilo před 2 týdny na urgentu s dlahou až k rameni, ale … koník za to přece nemohl a čert vem housle, na které teď zase nemohla hrát dcera. Hlavně že příští týden už zase jedeme rajtovat!!! Takže nechme to koňům, případně blogům… víc hlav víc ví 😉 Krásné dny!
A smekám před tím, jak to všechno nesete a fungujete, jste neuvěřitelná…
Moc děkuju Peti a beru za slovo 😀 dííííky! Zuzka
Zuzko, hezky jste to napsala a moc se těším na Vaše všednodenni raporty 🙂
Ps: moc Vás obdivuji, jste úžasná ženská 🙂
Leni moc děkuju a přeju krásné dny!
Zuzanka, krásne napísané, vždy sa teším na každý ďalší príspevok na blogu. Človek musí “stráviť” aj tie horšie dni i keď smútok v srdci určite stále zostáva. Krásne dni želám 🙂
Zuzi, já se vždy moc těším na vaše články, mám je moc ráda 🙂 dnes jste napsala jako na zavolanou. Měli jsme se synem autonehodu (naštěstí jen plechy). Tak že to všední rozprávění je jako balzám, mám vás jako knihu na pokračování. A pište dál! Moc děkuji a hezky si s Bertíkem užívejte koníky i koníčky 🙂
Zuzanko, to je velký krok je to asi hodně těžký vrátit se na místo kde vám třem bylo tak krásně, ale konská hlava a ty jejich oči ty dodají hodně pozitivní energie. A taky se těším na každý tvůj článek tady. Dáváš mě takovou vnitřní sílu jít dál, jsem stejný sdileč, ale ted mi to taky moc nejde, zůstala jen bolest na hrudi a v hlavě tolik otázek proč…. jen mě potkalo něco jiného. Místo energie kterou ty tolik potřebuješ,tak tu dnes nějak vzdychám,ty jsi můj velký vzor a už se budu vždycky těšit na čtvrtky díky tobě. Věřím, že zase bude lépe. Bertíkovi to moc sluší, děti a zvířátka to je vždycky prima spojení na krásné fotografie. Pěkné podzimní dny při svíčkách ti přeje Eva
Evi, moc na tebe myslím, zvládneme to, jsme silné ženské 🙂 krásné dny, Zuzka
Ahoj Zuzi, opět krásné povídání, co pohladí po duši a dodá energii do dalšího budování, poklízení a aranžování. A nejen to.Myslím, že nejvíc mě vždycky potěší tvá bezprostřednost-mám pocit jako bych si povídala s dlouholetou kamarádkou u kávy u nás doma.A není to jen tlachání o ničem, ale jsou v tom i velké city. Díky za to všechno,přeju ti ať neztrácíš naději, že bude zase líp, rveš se ze životem jak to umíš a já se zase těším až k nám přijdeš pokecat na kávu.
Lucka
Luci, to mě moc těší! 🙂 a už se nemůžu dočkat kávičky 🙂 Pa Zuzka
Zuzko,Váš blog jsem našla náhodou, když jsem koukala na jiné oblíbené blogy a i Váš jsem si zařadila do této kategorie:):). Máte doma krásně,domeček je nádherný, blog citlivě a s humorem psaný. I přesto, co Vás potkalo.
Vím, že se to nedá srovnat, ale když mi zemřel před 2 lety tatínek, skončila jsem po 2měsících na interním vyšetření se srdcem. Nebyl to infart, jen mě tak po něm bolelo steskem srdce. Dnes vím, že je normální a zdravé truchlit. Pokud si to člověk neodžije, může to mít později zdrav.následky.
Takže tak,víc to nebudu rozebírat. Jste mladá,krásná a zdravá a přeji Vám i synkovi jen to dobré. Jak říká moje mamka – všechno se v radost obrátí.
A pište dál :):).
katka
Káťo, moc děkuji! Přesně tak, musíme si to odžít, co s tím taky jiného… Držte se a přeji krásné dny, Zuzka
Zuzi, zdravím tě, díky za povídání i za obrázky. Já se třetí den lituju po stomatochirurgickém zákroku a teď si říkám, co je trocha bolesti, která za chvíli pomine, proti bolesti duše… A zvířátka – když mě při návratu vítají tři kočky a pes, tak si vždy říkám, jak moc jsem bohatá…
Zuzko,
nepřišel mi info email, že je tady nový článek… 🙁
Určitě mě zajímá, co s Bertíkem děláte a jak se máte. Takové běžně věci, které máme a prožíváme všichni se čtou hezky.
Hani, nemohla jsi se omylem odhlásit z odběru? Maily se rozesílají pravidelně na adresy, které jsou v databázi…
Moje milá Zuzinko, po dlouhé době čtu tvůj život. Nestačím se divit, pomalinku, polehynku začíná být zase krásný. Všechno přece chce svůj čas, nic neuspěcháš. Koníčci jsou překrásná zvířata, já jsem v životě neměla to štěstí si ho alespoň pohladit, ale zase mám jiné zvířecí miláčky. A víš co je moc fajn, že jim můžeš všechno říct – oni ti rozumí, ne, že ne. Mějte se Bertíkem moc hezky – Kamča.
Kamilko kolikrát na tebe myslím, snad se máš hezky? krásné dny a děkuju! Tvoje Zuzi
To si hodná Zuzinko, já se mám dobře, jen ten podzim a pak zima mi dává trošku zabrat – jsem teplomilka. Možná v březnu pojedu zase k mému milovanému moři, no uvidíme, když zdraví dá – také přeji co nejkrásnější dny 🙂
Zuzanko moc ráda sleduji blog i IG a Váš jak vy říkáte ,,všední život´´ mě zajímá. 🙂 Máte moc hezké psaní a krásné bydlení a fotečky. Mějte krásné dny Zuzanko a posílám mnoho pozitivní energie 🙂
Moc děkuji Barunko, to mě nesmírně těší, krásné dny i vám 🙂 Zuzka