Samomáma

Moc děkuji za velikánskou odezvu k minulému článku. Tradičně nejen do komentářů, ale také mimo. K tématu sociálních sítí se určitě ještě vrátím, protože to je téma velké, pro mnohé palčivé a pro mnohé těžko uchopitelné a mnoha lidem velmi zásadně ovlivňuje život. Dnes ale to bude o něčem jiném….

Místo jarních prázdnin na horách, jsme si s Bertíkem minulý týden užili jen vysoké horečky a neukočírovatelný kašel. V okamžiku, kdy se mi podařilo alespoň ty horečky porazit jsem si dovolila v sobotu vyběhnout na chviličku s Rokouškem na procházku. Bylo krásně a oba jsme si to vysloveně užívali.

IMG 3257
Hlavučistící procházka s Rokouškem….

A cestou mi došlo jaká velká změna v mém životě to je…. a jaký luxus to je. To, že jsem byla na hodinu SAMA na procházce, protože Berti už je dost velký na to, aby vydržel chvilku sám doma. Upřímně, když potřebuji jet někam autem, nechávám ho doma nerada smaotného, možná jsem trochu paranoidní, ale nikdy nevíte, co se může stát. Nicméně jsem si během té procházky uvědomila a vzpomněla si na mnoho dalších věcí a souvislostí.

IMG 3587
Berťulka marodil doma a Barunka ho hlídala… z místa, kde má přehled samozřejmě…. HLAVNĚ NENÁPADNĚ!

Ze všech stran neustále čtu, jak na sebe ženy v okamžiku, kdy se stanou matkami, nemají rezignovat, jak se o sebe mají starat, jak mají cvičit, že slovo nejde neexistuje, že to jsou jen výmluvy a podobně…. řeknu vám, já s tím nesouhlasím. Protože je mezi námi mnoho takových, které si to prostě nemohou dovolit, protože jsou na své děti samy…. nemusí to nutně znamenat, že nemají manžela, možná mají, ale možná je neustále v zaměstnání, možná nemá pro rodinu čas. Nemají v místě, kde žijí rodinu, protože se tam odstěhovali. Možná mají nějakou kamarádku, ale ta je třeba také zaneprázdněná a nebo zkrátka není hlídací, možná to, že mají možnost v nouzi volat sos hlídání si nechávají právě na tu situaci sos a “nevyplácají” si to na pravidelné cvičení, kadeřníka a podobně. Věřte mi, že vím, o čem mluvím.

Nemyslím si, že jsem nějak výrazně líný člověk, vždycky jsem ráda sportovala a vždycky jsem o sebe ráda pečovala…. a než jsem měla rodinu, nechápala jsem, že moje kamarádka s miminkem má oprýskané nehty (jak já byla blbá). Po tom, co se narodil Bertíček, jsem pochopila vše…. luxus byl i to, abych si sama odskočila na wc… Rodina byla daleko a můj muž hodně pracoval. Na malé vesničce, kde nebyl ani obchod. Byla jsem samomáma jak vyšitá a přes to, že jsem pro sebe neměla v té době doslova ani minutu, mohu zpětně říct, že to bylo jedno z nejkrásnějších období mého života.

IMG 3602
Už jsem trošku vyrostla, už nejsem malá vyjukaná máma už jsem trošku starší a větší, stále stejně vyjukaná máma….

A proč to píšu? Proro, abyste se vy, které zatím máte malé děti a jste ve stejné situaci. Vy moje milé krásné samomámy o sobě nepochybovaly…. články, kde vás někdo bude krmit tím, jak je důležité být sobecké a jak si musíte dělat čas samy pro sebe jsou sice líbivé, ale jsou pro ty, co si to mohou dovolit. Pokud celý den lítáte, domácnost vám padá na hlavu a večer padnete do postele únavou a jste rády, že jste rády, buďte rády. A nenechte se zase nějakým dalším diktátem dostat pod tlak. Děti vyrostou a hodně rychle a váš čas zase přijde. A na dobu, kdy jste nevěděly co dřív a nosily oprýskané nehty budete vzpomínat s úsměvem. Tak si to užívejte, tady a teď, i tu únavu i ten vztek, kdy už nevíte jak dál a máte pocit, že už nemůžete. Protože teď jste mámy a to je nejvíc. A žena ve vás je dostatečně moudrá na to, aby počkala, až zase přijde její čas.

IMG 3620
Jsou věci, na kterých zaleží hodně, pak ty na kterých záleží míň… a ty na kterých úplně nejvíc… a každá má své správné načasování 😀 a když na blbosti není čas, má to taky něco do sebe!

Mějte krásné dny a zase brzy na čtenou 🙂

Vaše ZuzKa

14 komentářů u „Samomáma“

  1. Zuzi, cítím to stejně jako vy. Byla jsem nedavno po 9 měsících u kadeřnice a kamarádky se mi smály, že jsem snad jako ve vezeni. Těžko se vysvětluje, že to pro mě nebylo podstatné, tak jako jiné věci…jsem ráda že zase píšete. Mavam z Brna ❤

    Odpovědět
    • No, ony ty komentáře jsou často stejně účinné jako ty zmiňované články, takové to: to já bych nemohla a podobně…. jenomže když to jinak nejde, tak to prostě nejde. Ale přesně tak, těžko se to vysvětluje a proto žij a nech žít. Krásné dny, Gabi a moc děkuji 🙂 ZuzKa

      Odpovědět
  2. Zuzi ještě žádné děti nemám, ale i přesto v mém okolí je poslední dobou dětí spoustu a tak mateřství vnímám ze všech stran. Musím říct, že hodně věcí také nechápu, ale vím, že je to tím, že jsem si to sama ještě nezažila.
    Spíš se toho celkově trochu bojím. Vidím, jak se pro všechny, kterým se miminko narodí, změní život o 360 stupňů. Zatím nějak necítím, že bych svůj život změnit chtěla. Tak snad to přijde. 🙂
    Tebe Zuzi, ale moc obdivuju, jak vše okolo Bertíčka zvládáš. Je vidět, že jste pro sebe, čím dál větší parťáci, jak Bertík roste 🙂
    Přeji jen a jen lepší období a krásné, naplněné dny pro Vás oba 🙂

    Odpovědět
  3. Zuzi, mluvite mi z duse. I kdyz mam manzela, jsem na vsechno sama, rodinu mam daleko a 3 deti jsou na kazdeho moc velke sousto, takze vsichni radeji daji ruce pryc. Z doby, kdy byly miminka si toho opravdu moc nepamatuju, jela jsem jako stroj, vsechny potreby skrtla. Jeste ted je to narocne, ale uz si aspon obcas najdu cas na sprchu a to, ze si muzu dekorovat dum je pro me takova odmena. Takovy dukaz, ze ziju. A je to chvilicka, kdy je to podle me. Kdy se nemusim porad na nekoho ohlizet a nekomu prizpusobovat. To same na zahrade. Je to muj cas. I kdyz kolem porad behaji deti.
    Ty clanky obvykle pisou zeny, co maji kolem sebe milion lidi na hlidani a casto to jedine, co umi je se namalovat. Nepracuji na rekonstrukcich, neziraji do pocitace ve 2 rano, aby stihly termin, protoze pres den s detmi na to nemely cas, neresi, z ceho zaplati to a to… Uz jsem to nekde psala… Ze i presto, ze nejsem namalovana a muj lak na nehtech je pouze flek uprostred, jsem verze zeny 2.0. Jsem lepsi. Zvladnu toho vic, vydrzim toho vic a jsem na sebe hrda…

    Odpovědět
  4. Konečně tohle někdo napsal! ? Díky, Zuzanko..Jsem sama se třemi dětmi, nejmladšímu je mesic.. Denně bojuji mezi tím, co vím, ze je spravné, zdravé, života a zdrave psychiky udrzitelné a pak se svými navyklými stereotypy, omezeními a mezigeneračními bludy… Dnes jsem si objednala paní na úklid. A přiznávám se, ze to nemam vyřešené a stydím se ?, přestože si tisickrat odůvodnim proč je to pro mě v tuto chvíli přijatelné. Holt, budeme na sobě ( svém životě) pracovat neustále… díky za tento pohled na věc. Vzdyt každý máme své priority a taky v kazdou životní etapu jiné.. pro někoho jsou to krásne nehty, pro druhého vyzehlene pradlo a pro třetí blbnutí s detma v kalužích.. V dnešní době návodů, zustaňme hlavně každá sama sebou ?
    Držím nám všem mámám pěsti a zdravím ? Radka

    Odpovědět
    • Radunko, líp bych to nenapsala! A paní na úklid je rozhodně super věc a moc schvaluji, tři děti to musí být extra záhul. Držte se a krásné dny! ZuzKa

      Odpovědět
  5. Milá Zuzko, já už mám dceru dospělou, ale když byla malá, nevzpomínám si, že bych někdy naříkala, že nemám čas sama na sebe, ona byla vymodlené dítě a já se jí věnovala na 100%,manžel byl pracovně hodně vytížený, pak přestavoval náš budoucí dům, takže domácnost a péče o dítě bylo na mně, 24 hodin denně a od 3 let další 3 roky se mnou jezdila do školky a musím říct že mě nikdy nenapadlo si stěžovat, že na sebe nemám čas. Je tedy fakt, že když pak nastoupila do 1. třídy, tak jsem pocítila obrovskou úlevu a pocit svobody, když jsem věděla, že je o ni postaráno, že si můžu projít obchody sama.Měla jsem pocit, jako by mi někdo ze zad sundal těžký batoh (a to nemyslím vůbec zle, jen jsem si to za ty roky v tom fofru vůbec neuvědomovala).Teď mám času, že někdy nevím, co s ním, až je mi to blbé psát, ocitla jsem se v takovém vzduchoprázdnu, vnoučata v nedohlednu, rodiče zaplaťpánbůh zatím zdraví, takže můžu číst, jezdit na kole, cvičit, rozmazlovat se do bezvědomí, ale pořád to není ono. Teď si asi ťukáte na čelo, ale snad mě chápete, jak to myslím. Zase ale nemám syndrom prázdného hnízda, že bych si rvala vlasy, že je dítě z domu, to ne. No, nejspíš to asi bude krize středního věku, co?:)
    Mějte se krásně.
    Irena

    Odpovědět
  6. Moc hezky napsané a většinou první dítě člověka strašně překvapí. Najednou není minuta, kdy by člověk nemyslel na organizaci mimina. Já jsem po prvních dvou letech skončila u psychologa. Vyčerpána, vyhubla,vystresovana.
    Dnes už vím, ze jsem nemusela 3x týdne chodit behat, 2x cvičit, vstavat ve 4 rano abych upekla chléb, dělat léčit ze 40kg vlastnich rajčat.
    Dělala jsem to protože jsem myslela, ze bych měla .
    Tuhle na blogu jsem četla ze paní vstává ve 4 rano a připravuje snídani (pece třeba kynuté Buchty ?)
    Tamta zase běhá s kočárem když dítě spí
    Tak jsem to spojila a jela jak motorová mys?
    Dnes máme po pěti letech syna. Jsem vyrizena někdy hodně, ale už to beru hodně volně.
    Jedna kamaradka mi už promlouvala do duše ?, ze své druhé dítě ošizuji, protože v jeho 10 mesich nechodím plavat ani do dětských skupin.
    Nechodím, zatím ne.
    Jsem pyšná, ze jsem statečně nepodlehla.
    Moc vás zdravím a neblbněte?
    Markéta

    Odpovědět
  7. Krásný článek,moc za něj děkuji.Přirozená láska je ta nejlepší,to,co svým dětem dáváte dennodenně a nesledujete jestli je to správné,jestli to tak dělají i ostatní a prezentují veřejně na soc.sítích.S prvním dítětem jsem si sama ani neodskočila na wc,u holiče jsem byla max.2x za rok,všechny koníčky šly stranou.Za to jsme si kreslili,modelovali,honili popeláře a zametací vůz,naučila jsem se všechny stroje na nedalekém statku.Za 3.5 roku naší partu doplnila uslintaná holčička,která mě dnes učí hvězdu a moderní tanečky,které frčí.Byla jsem a vždy budu pro ně.Obě děti naplnily můj život na max.I když jsme již přes rok sami,spíme v jedné posteli a užíváme si každý den.Smějeme se spolu a pomáháme si navzájem.Tohle nenahradí ani fitko,běhání po obchodech nebo super make up.Ničeho se totiž vzdávat nemusíme – jde o to,umět to zakomponovat do života s dětmi.Sportujeme společně,nákupy si vyřídím během doby,kdy jsou na kroužku a make up i účesy mi vytvoří dcera formou hry.Znáte něco lepšího? 🙂 Zuzanko děkuji za Váš blog,moc ráda ho čtu nebo se jen kochám.Máte můj obdiv!

    Odpovědět
  8. Díky moc za tento článek, na který jsem dnes narazila. Už jsem si začínala myslet, že jen já v tomto světě nejsem normální???. Vidím, i podle komentářů, že normální jsem??‍♀️?‍♀️?‍♀️?‍♀️. Jak se říká, kdo to nezažil, ten to nepochopí, ani kdybychom mu to 100x vysvětlovali ??? Díky za otevřenost je to pohlazení po duši, když člověk vidí, že v tom není sám ?

    Odpovědět

Napsat komentář: Zuzana Zrušit odpověď na komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Item added to cart.
0 items -