Close

O škole….

Byla jednou jedna…. dobře, o chaloupce jsme psala už minule… takže dnes se od rádobypohádky posuneme k realitě.

Dnes bych vám ráda nastínila jedno z dalších dost osobních témat, nicméně mám dojem, že je velmi aktuální. Jedná se o školu.

Ale abych začala… a pokusím se být zcela objektivní.

Bertíkovi bude v listopadu 10. Bertík se narodil určité mámě (mně) a určitému tátovi. Oba ho velmi milovali, tak jak nejlépe uměli. Bertík byl od malička dost živé, zvídavé a nespavé dítě. Z mého hlediska, tak nějak zdravě… moc nefandím všudypřítomným diagnózám dnešní doby. Nicméně, stejně jako přibývá alergii a různých dalších civilizačních chorob,stejně tak přibývají i specifičtější děti. Bertík byl vždy dost citlivý, dost vnímavý a dost často utíkal do svého světa. Neposeděl a stále načerpával informace. Byl odjakživa velmi vnímavý a velmi bystrý a na svůj věk vždy, co se komunikace týká. dost vyspělý. I z tohoto důvodu jsme chvilku zvažovali, že by (na doporučení školní psycholožky) mohl jít do školy o rok dříve… nakonec nastoupil až v řádném termínu a po metodě pokus/omyl padla volba na malotřídku, která nám vyhovovala.

Můj. Svůj.

Nicméně… po tom, co se stalo a po tom, co jsme zkusili fungovat za stávajícího režimu jsme se odstěhovali pryč…. zkusit začít znovu a blíž k babičce a dědečkovi. Stěhovali jsme se během vánočních svátků a do konce školního roku jsem Bertíka ještě vozila do stávající školy… aby těch změn nebylo tolik. Jezdila jsem 50min tam pak 50min zpět… pracovala – a odpoledne totéž…..společné cesty jsme si ale vždycky moc užívali – a vůbec my dva spolu rádi jezdíme autem, hodně spolu mluvíme, zpíváme, mlčíme…. nicméně dlouhodobě se to nedalo… z mnoha důvodů. A tak nastal čas najít novou školu…. a nejlépe opět malotřídku.

Našla jsem nedaleko. Paní ředitelce jsem nastínila naši situaci – s tím, že ani já ani Bertík se nechceme ohánět tím, co se nám stalo…. nicméně Bertík je zkrátka trochu jiný, škola ho defacto nebaví, neposedí a pořád mluví…. chce absolutní spravedlivost pro všechny a bojuje za ni jak se dá…. a mluví a mluví a mluví….. Paní ředitelka se zdála skvělá, báječná a nad věcí…. záhy se ukázalo, že je nad věcí až moc. Už během září jsem pochopila, že tohle sama nezvládnu, z Bertíka se stalo bledé dítě, začalo mu být stále více zle, bolesti břicha vygradovaly až ke zvracení….. a tak jsem našla báječnou paní psycholožku, která začala s Bertíkem jednou měsíčně mluvit a pracovat… Mluvili spolu o taťkovi a především o škole, o kolektivu o všem…. A já pokaždé odjížděla plná nadějí do školy, situaci řešit a mluvit o ní… vždycky jsem byla schopná spíše veškerou “chybu” hledat u nás než u druhých… a se stejným přístupem jsem chodila i za paní učitelkou i ředitelkou… a vždy mi bylo naznačeno a posléze i řečeno, že svého syna moc chráním, že bych se měla nějak řešit spíše já, že ADHD má dnes každé dítě a že oni netuší, co po nich vlastně chci…. a já stále opakovala jen to, že jediné, oč je prosím je pomoc a individuální přístup.

Jsem máma… možná někdy příliš přísná, ale navždycky milující…. a nikdy se na něj nevybodnu!

Bertík byl často nemocný, reagoval nepřiměřeně na cokoliv… V té době jsem více než kdykoliv předtím zvažovala domácí vzdělávání. Situace vyvrcholila v pololetí, kdy se paní ředitelka zcela nevhodně obořila na mě, nejen před Bertíkem ale i před dalšími dětmi…. V tu chvíli jsem sebrala odvahu a řekla jí, že jediné, co jsem chtěla, bylo trochu vstřícnosti a že místo toho máme jen neustálé házení klacků pod nohy. Ještě ten den jsme kontaktovali malotřídku ve vedlejší vesnici. Ještě ten den jsem se potkala s tamější paní ředitelkou. Druhý den jsme jeli k paní psycholožce, která řekla, že jsem situaci řešila v nejvyšší čas, že není nač čekat… Hned následující den Bertík nastoupil do nové školy.

Opět.

Nicméně. Už za týden jsem poprvé za celý jeho život slyšela od něj větu, že se těší do školy. POPRVÉ!!! A víte co? Ono se to nezměnilo. Bertík se umí nepohodnout s dětmi, ale ví, že se to stává. Bertík se těší do školy a netěší na prázdniny. Bertík je najednou šťastný kluk.

Chtěla bych říct…. Za naše děti se vyplatí bojovat – pokud naše srdce cítí, že je to spravedlivé. Ne je chránit před veškerou bolestí světa, ne je izolovat a ne je chránit před trestem, který by byl spravedlivý, ale bojovat za to krásné, křehké, dětské já.

A chtěla bych říct, že stojí za to hledat. Že je fuk, kolik škol vaše dítě předtím vystřídalo, že je fuk, co si o tom myslí, ti nezasvěcení.

A chtěla bych říct obrovské DĚKUJI!!!!! Děkuji ZŠ Kněžice, paní ředitelce Mgr. Marcele Jiráňové a paní učitelce Agneše Medřické, protože mám doma jiné dítě. Protože mám doma šťastné dítě. A upřímně…. nic na světě není víc. (nejen proto, že už se nebojím ho občas taky za něco sprdnout!)

A pokud platí, že Šťastná matka= šťastné dítě…. pak naopak to platí nadruhou!!!!

Krásné prázdniny!!!!!!!!

Vaše ZuzKa

8 Comments on “O škole….

Radka
4.7.2019 at 22:11

Zuzi, dočetla jsem a jsem úplně naměkko ❤ Je moc dobře, že jsi na nic nečekala a dala Bertíka jinam! A že jsi potkala dvě úžasné pančelky, které jsou “na svém místě”.Mám už kluky dospělé, ale mám v živé paměti momenty, kdy jsem už ve školce narážela na nepochopení pedagogů pro jejich jinakost…dvojčata, hodně na sebe napojená, která dlouho měla svůj svět, svoji řeč…A tak jsem s nimi zůstala doma, pracovala jsem z domu a učila je sama.Do školy šli s odkladem až v sedmi a myslím, že jim to prospělo. Rozdělili se až když šli na střední školu a i to si trošku protrpěli.
Takže si myslím, že i vy to spolu zvládnete,jsi úžasná máma, Bertimu září očička štěstím, je to tvůj věrný otisk, krásný kluk 😘❤❤❤
Užijte si pohodové prázdniny ve vaší chaloupce !!! Pa Radka

Odpovědět
Zuzana
4.7.2019 at 22:14

Radunko, hrozně moc děkuju za tvůj komentář. Bůh ví, že to se mnou nemá ten kluk taky jednoduché…. ale troufám si říct, že to spolu prostě nějak koulíme navzájem a že oba víme, za všech okolností, že se máme. Krásné dny Radu!

Odpovědět
Kamila
4.7.2019 at 22:30

Udělala jse dobře. 😃 Skvělé, že je teď spokojený. Vybrat školu je dost těžké. Držím palce do dalšího roku a krásné prázdniny.
Kamila
P.S. Mému synovi bude taky v listopadu 10. 😃

Odpovědět
Alena Vyskočilová
5.7.2019 at 5:27

Bojovala som takto za prvé dieťa ADHD, autistické, za druhé slabozraké, dnes lekár, tretie ADD a štvrté opustené rodičmi z ústavu, tiež ADHD, autistické , slabozraké resp bez okuliarov slepé.
Bojujem dodnes, lebo útoky a zavrhnutia od ľudí sú po dnes a hoci sa z celej sily snažím pomôcť im byť zdravými bytosťami zvnútra a mať srdce a uplatniť sa pre spoločnosť, tak….
PS: Škola bola hrôza, bola som pri utváraní integračného zákona na ministerstve školstva, našla som pre školu odborníkov, srdcom a vierou v dobre som viedla deti, ostala som doma, aby som ich mohla vzdelávať…mne zas hovorili, že na nevychovanosť a blbosť som si našla nový výraz ADHD!
Navždy ostávam už v tomto svete inakých ľudí a zasvätila som im život:-)
Srdcom som aj u vás:-)
Pozdravujem Zuzka a Bertík! Užite si prázdniny!

Odpovědět
Zuzana
5.7.2019 at 9:21

Alenko však já říkám celou dobu, že vy musíte mít svatozář. Posílám ty nejkrásnější dny a moc zdravím. Zuzka

Odpovědět
kateřina
5.7.2019 at 8:23

Milá Zuzko,
krásný,upřímný článek.Děkuji za všechny rodiče a matky,které chtějí pro své děti jen to dobré a spravedlivé. Mladší syn(14let) byl uřvané,neklidné,nespavé a hyperaktivní dítě,jinak moc šikovný a chytrý kluk. Od malinka jsem na to upozorňovala a taky se občas setkala s nepochopením u pedagogů. Ne všech,ale nyní bojujeme s paní učitelkou češtiny,která se tzv.zastavila ve vývoji,razí pouze své podivné pravdy a náhledy a odmítá doporučení pedag.poradny a jede si své. Je to katastrofa. Když mi naposledy řekla,že veškeré naše potíže svaluji já na školu,šla jsem za ředitelkou a oznámila ji,že za touto”učitelkou”už nikdy nepůjdu. Syn chodí na doučování,má upozornění z pedag.poradny,že za své potíže nemůže. Neumetám mu cestičku,pouze ho bráním. Jsem znechucená jak se paní učitelka staví k potížím d ě t í, které místo,aby nadchla pro předmět a náš rodný byť těžký jazyk,tak jim hází klacky pod nohy. Učit hodné a poslušné děti je snadné a pohodlné,zvládnout děti s problémy,kterých přibývá je určitě těžké,ale o to víc si vážím kantorů,kteří jsou schopni toto pochopit a děti naučit.
Syn to naštěstí zvládá psychicky dobře. Já méně:-). Nevadí,my to zvládnem a nedáme se:-).
Přeji Vám Zuzko i Bertíkovi krásné,odpočinkové prázdniny.
Katka z km

Odpovědět
Zuzana
5.7.2019 at 9:21

Přesně rozumím Kati, taky mě štve přístup typu: no jo, maminka zametá cestičku a podobně… přitom já si zrovna přijdu občas až moc tvrdá na Bertíka. My jsme vyrůstali v tom, že co řekl učitel, bylo svaté a stejně jsem to chtěla mít nastavené i já, ono se to občas až opravdu přehání. Teď jsem byla například svědkem řešení šikany, kdy rodiče útočících dětí vlítli do školy a udělali takový humbuk, že děti vyvázli téměř bez postihu – to je podle mě také špatně. Myslím, že je vše o komunikaci…. nejen ve škole. Krásné dny Kati a hodně sil 🙂

Odpovědět
Irena
7.7.2019 at 18:31

Citlivé téma. Protože léta pracuji s dětmi a vím, jak moc je to náročná práce, nikoho neodsuzuji a vždycky říkám, že by si to ti rodiče měli jít někdy zkusit. Přeplněné třídy, stále více administrativy, konkurenční boj mezi školami a školkami, velké množství akcí, inkluze, nároční rodiče, nesamostatné, mnohdy nevychované děti a tak bych mohla pokračovat. Nikoho neomlouvám, jsou učitelky špatné a dobré, je to o lidech. Někdo říká, že jsou dnešní děti horší, než před 30 lety.Nejsou, změnil se jen přístup k nim a způsob výchovy. Mohu srovnávat, učím už opravdu hodně dlouho, dřív šlo dítě do školky ve dvou letech, bez plenek, mluvilo, samo se najedlo,reagovalo na pokyny a snažilo se oblékat. Dnes má plínky, nemluví (některé ani ve 3 letech!) o sebeobsluze nemůže být ani řeč. Dnešní matky to mají mnohem snazší, než před 30 a více lety a mnohdy nejsou schopny děti připravit tak,aby ve 3 letech ve školce normálně fungovaly.Samozřejmě, že je to individuální, ne všechny děti jsou na tom špatně. Chci jen říct, že by si každý měl sáhnout do svědomí, než začne kritizovat. Dnes je velká móda svádět vše na ADHD, už jsem se s tím taky setkala a můžu říct, že v obou případech hrála hlavní roli spíš neschopnost rodičů poradit si s výchovou,než nějaká diagnóza. Je v pořádku, Zuzko, že jste změnila školu, dívat se na nešťastné dítě, to je to nejhorší, hlavně ať je Bertík spokojený a vy taky. Přeji krásné prázdniny.
Irena N.

Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..