Asi je to přirozené, ASI. Nevím, nečtu si nic “o tom” na netu, nemluvím o tom s odborníky, nehledám odbornou literaturu…. Mluvím jen občas se svými nejbližšími přáteli, moc mi pomáhá každé hezké slůvko od vás všech, se kterými se osobně neznám a jinak se stále snažím, dělat děsně statečnou.
Má přítelkyně mi jednou řekla italské přísloví: “je lepší když ti závidí, než aby tě litovali”. Já nemám ráda závist a nechápu, proč zrovna já bych ji měla v lidech vzbuzovat, ale také nesnesu lítost… prostě se snažím mít tu hlavu nahoře i když ohýbám hřbet.
Tolik věcí se teď děje, nevím nakolik o nich psát, protože jsou věci, o kterých “se nemluví”. Na druhou stranu, se o nich hodně šeptá.. paradoxně většinou mezi těmi, kteří o tom nevědí zhola nic…. a víme všichni jak funguje tichá pošta…
To čem jsem ale chtěla dnes psát je vzpomínání…. teď se mi daří nemyslet tolik na ty poslední dny, ale na naše začátky… Jak jsme koupili naši první ruinu na hypotéku a společnými silami ji měnili na náš první domov.
Krásné místo, hodiny a hodiny společné dřiny. Všechno jsme dělali sami dva. Přineslo nám to moc skvělých chvil, přespávání ve stanu, který vzala bouřka, přespávání v zahradním domku, který jsme postavili za víkend a museli v něm být až do sněhu, čubinky jsme přikrývali bundami a jezdili se mýt do rybníka…… romantika jako blázen 🙂 ale taky jsme tam našli jedny úžasné sousedy, lidi, které budu mít navždycky ve svém srdci, jsou mojí rodinou, i když už jsme tak dlouho pryč….
Fotky “před” odtamtud nemám… nějak jsme si řekli, že to fotit nebudeme, že to prostě budem žít….. a tak jsme to žili… ale mám pár fotek po….
Tak vítejte…
Tohle byl náš první domov. Děkuju za návštěvu a zase si neodpustím poznámku, aby jste si užívali všech běžných starostí, protože každá chvíle vašeho života je neopakovatelná….
A ještě jedna věc… spravedlnost v životě nehledejte. Neexistuje. A je lepší se s tím smířit. Ale určitě je spousta jiných krásných věcí, pro které stojí za to žít, jen prostě občas nejsou vidět.
Ráda bych už příště optimističtěji… snad se podaří…
A děkuju, že vás tu mám!
Krásné dny a krásný konec prázdnin.
Ženy sobě 🙂
Vaše Zuzka
Zuzko, ten odstavec o tom, že spravedlnost neexistuje je tak moc pravdivý až je to škoda ? moc krásný domeček a krásné vzpomínky, zážitky…přeji ať Tě chmury brzo opustí ?
Terezko děkuji, snad to tak bude…
Krásné,lidské,děkuji…
I já děkuji Blani
Zuzanko a tento domeček máte teď zrekonstruovaný a změněný uvnitř? Nebo teď jste úplně jinde a tady už nebydlíte? Nějak se mi ty fotečky proplétají 🙂
Deni, tohle byl náš první domeček. Byli jsme tam 5let.
Ahaaaa takže kuchyň se teď se stěhovala dále s váma 🙂
Moc se mi to líbí co jsi napsala a dům je nádherný…
Děkuji Žanetko
Hlavu vzhuru. I když nevím co presně se stalo, vim, že jste moc silná, že to zvládáte jak jen můžete-klobouk dolu a hlavu vzhuru!
Děkuji Vendy, snažím se 🙂
Milá Zuzko, sleduji Váš blog, často mě nutí se zamyslet nad tím “jak konkrétně my doma žijeme” – nejen designem našeho bydlení, víte jistě, co myslím. Občas se snažím i číst vaše příspěvky stylem ” mezi řádky “…. a musím říct – smutek je přirozená věc, potřeba občas mluvit, psát nebo naopak prostě jen mlčet je též něčím, co je normální. Když budete chtít, nadávejte, pište, mluvte, krásné věci, pocity, ale bohužel i trápení musí ven. A když nebudete chtít, nemluvte, nepište, jen dýchejte…. i tohle někdy pomůže. Domeček je krásný, vaše současné bydlení taktéž…. ráda se na vaše fotky, články o bydlení a tak, koukám 🙂 Pavlína 🙂
Děkuji Pavli… i to, že vidím ve svém okolí často, že se báječní lidé někdy trápí kvůli maličkostem, mě vede k tomu, že o tom občas píšu… Krásné dny!
Pavlinko tak krasne a pravdive jsi to napsala az mi slza upadla.
Ďalší krásny článok. Hneď ako som zbadala na instastories “utekala” som sem si ho prečítať. Páči sa mi aká si otvorená a píšeš o veciach o ktorých sa dnes bežne nepíše. Všade samé pozlátko a pretvárka ale tu vždy nájdem len holú a skutočnú pravdu a úprimnosť. A tej je dnes ako šafránu, buhužel. Zuzanko, z každého riadku cítim bolesť, smútok, nostalgiu…doslova som si pri čítaní predstavovla akí ste boli spolu šťastní. Musí to byť veľmi ťažké ale je dobré spomínať na dobré časy lebo to nám dáva silu ísť ďalej. Buď pyšná na seba pretože máš obrovskú charizmu a dar pomáhať ľuďom. Toto všetko čo sa deje je len skúška tvojej sily a odvahy. Ja viem, sú to len frázy ale uvidíš že časom sa všetko “utrasie” a tvoj život bude znova ožiarený slnkom. Zo srdca ti to prajem.
Katarina
Milá Katarinko, moc děkuji za tolik krásných slov, vážím si každého slova a nic neberu jako frázi…. měj krásné dny! Zuzka
A ešte niečo, nesnaž sa byť statočná len kvôli ľuďom. Máš právo smútiť a preukázať svoju slabosť, pretože všetky city aj tie negatívne musia ísť von, Nedus to v sebe a uľaví sa ti. Mne vždy najviac pomáha keď sa vyplačem a vyrozprávam a napokon svoju myseľ niečím zamestnám a presuniem svoju pozornosť inam. Niekdey to trvá pár dní, inkokedy mesiace. Ale dobrá správa je že je vždy je tam na konci nejaké svetlo a nádej na nový začiatok. Pa pa, maj pekný dník.
Katarina
Zuzi ja za sebe myslim, ze je dobre si umet rict o pomoc, vyjevit druhym jak se citim a co bych rada.. Pro me je to o vetsi odvaze a sebeprijeti nez potlacovani a neseni brime sama.. Takiva jsem tedy ja… A tak jsou pro me srozumitelni vic ti, kdo si umi rict a ja jim tak muzu dat co touzi, pokud to je se mnou v souladu.. A ja rada soucitim a podporim… Soucitim i s tebou ale nevim co ti vlastne nabidnout.. Jakoby bys neco rada ale zaroven “odstrkujes” a mam pocit ze to ma zustat na takove te neosobni urovni… A to ja neumim… Psat”to bude dobry”…umim dat vic nez fraze… Respektuju ze tak to mam ja a druzi potrebuji uzavrenost a naznaky… Jen na to neumim srdcem reagovat protozevje to strategicke… Vnimam jak ta bytost trpi ale navenek je jina… Pisu to abys vedela, ze je spousta lidi, kteri by ti nabidli to nejlepsi z nich, pokud by to bylo vyzadane…ppkud je clovek citelny muze mu to prinest mnoho uzitku❤ Zuzi kazde tvoje bydleni je nadherne a normalne bych komentovala styl zahradu a tak…ale pisu o tom co citim❤
Děkuji za krásná slova, já nějak cítím, že se s tím musím poprat sama… alespoň se o to snažím. Krásné dny, Káťo, Zuzka
Zuzanko dobry den, opet se potvrdilo jak jste silna zena. Stalo se to, co se stalo, ale vzpominky mate opravdu krasne. Ty jsou jen Vase a vetsina z nas nezazije ani stripek z toho co Vy.
Moc děkuji Miru!
Krasne napsano ..ja vas zeru Zuzi …veta ktera se mi honi hlavou je …A ještě jedna věc… spravedlnost v životě nehledejte. Neexistuje. A je lepší se s tím smířit.
Marti, obě víme o čem mluvíme….. děkuju!!!
Zuzanko, většina žen vám musí poděkovat, za krásná a i lehce intimní slova, která nutí k zamyšlení. Každá z nás procházíme různými obdobími, kdy jsme šťastné a spokojené a pak se něco nepěkného stane a je všechno jinak.
Chápu i vaši potřebu se se vším vypořádat sama a doufám, že snad psaní blogu alespoň trochu pomáhá. Mě alespoň vždy pomohlo psát si deník, do kterého jsem smutky a trápení ukládala.
Přeju hodně sil, optimismu a lepší dny.
Díky Vladi, pomáhá mi práce a tvorba… akorát na to poslední dobou není moc síla… ale bude zase líp, věřím v to. Hezké dny, Zuzka
Milá paní Zuzanko,
nevím, co zlého Vás potkalo, ale ať je to cokoliv, všechno bude dříve či později dobré. Kolem mě je pár lidí, kteří mě nenávidí, protože mi závidí. Už dávno se tím netrápím, protože k ukrácení života mi bohatě stačí průšvihy, maléry a katastrofy moje vlastní, ne tak abych se zabývala hloupostí druhých. Ale hlavně mi celoživotně pomáhá jeden citát, který jsem četla tak dávno, že si už ani nepamatuji název knihy. Pokud dovolíte, ráda bych se s Vámi o něj podělila s přáním, abyste se nad ním zamyslela a našla v něm hlubokou pravdu. Tak tedy:
“Vím, že je život krásný, ale vím také, že si jej často pokazíme a učiníme z něj buď hloupou frašku, nebo srdcervoucí tragedii, nebo obojí, takže nakonec nevíme, máme-li se smát, nebo plakat. Snazší je plakat, ale daleko snažší je se smát, pokud se nesmějeme nahlas.” Autor Axel Münthe, švédský lékař.
A závěrem: mám ráda staré věci, protože jsou teplé a přívětivé a Vy je máte k dispozici. Víte, kolika lidem svým zbožím činíte radost?
Jitu, moc děkuji za krásná slova, jste velmi laskavá. Přeji vám moc hezké a pohodové dny a děkuji, za skvěl citát. Zuzka
Nemám slov, Zuzi, tak jen tak <3
Děkuji Denisko zlatá!
Zuzanko,vy tak krasne pisete…pisete trosku smutne ale z hlavou vztycenou moc vam fandim jste urcite moc hodny clovek? Preji moc stesti!❤❤❤
Děkuji Renatko! Snad už brzy nebude tolik smutně… Hezké dny, Zuzka
Zuzi, snad ty ošklivé dny pominou.
Jste strašně hodná a milá. Dost mě mrzí, že se zrovna Vám dějou ošklivé věci.
Snad čas vše vyřeší, zahojí nebo ostré hrany obrousí. Někdy když se člověk nebrání a nechá kolem sebe věci jen plout, je to to nejlepší řešení.
Zuzi, chci se jen zeptat, protože mě to zajímá. Vy jste se stěhovali třikrát? Byla to vždy radikální změna a nebo to bylo jen pár km? ☺
Marcelko moc děkuji! co se domečků týká stěhovali jsme se dvakrát a ten třetí, který je teď nedodělaný je chaloupka….. Hezké dny, Zuzka
Dobrý den, když jsem četla reakci od paní Katky, moc jsem o ní přemýšlela. Možná je to právě ono, na jednu stranu se se vším chcete poprat sama, ale na druhou stranu je váš blog plný volání o pomoc. Měla byste si s někým nestranným popovídat přímo. Někdy to OPRAVDU pomůže i když tomu asi v tomto okamžiku moc nevěříte, udělejte to.
Jinak vám přeji mnoho klidných a tvořivých dní. Opatrujte se a věřte, že i spravedlnost je. Jen jí člověk musí občas jít naproti a také se musí naučit odpouštět. Jinak se ukouše člověk ze vnitř. A stačí si k tomu bohužel sám.
Přeji všem, které/kteří se zúčastňují této diskuze, pěkný den, Al.
Děkuji Alenko za napsání, já nevnímám své články jako volání o pomoc, dělám věci tak jak je cítím až budu cítit, že potřebuji vysloveně pomoct, určitě to budu řešit. Moc vám děkuji ještě jednou a přeji krásné dny. Zuzka
❤️
Zuzko, moc hezky napsané.
Domeček jste měli překrásný. Prodali jste ho?
Každý má jiný pohled na svět a překážky překonává, jak nejlépe umí.
Prodali Hani…. jak si život žádal.
Zuzí, dům je krásný. Vzpomínejte na tu krásnou romantiku, na ty krásné chvíle, které jsou spjaté s vaším prvním domovem 🙂 Přeji krásně prožité dny 🙂 Jíťa PS. mám ráda Vaše články, Vaše úvahy, tok myšlenek…. vždy uroním slzu, zamyslím se nad životem a pak se pousměju, protože vím, že je na světě krásně a že bude líp 😉
Jitu určitě bude líp!!! a kdyby někdy nebylo zle člověk by si neuvědomoval, jak krásné je, když je dobře….
Zuzi,
mám ráda tvoje články. Moc hezky se mi čtou. Ty veselé i ty smutné. Oboje k životu patří. Bohužel. Máš sdíčko na dlani, to z tvých článků cítím….
Objímám, Lucie.
Luci moc děkuji!!!
Myslím,že dneska neusnu.Moc krásně píšeš,mám hlavu plnou emocí…Lenka
Leničko, snad jsi spala… děkuju!
Mne to pripomina scenu kde Scarlet O Hara ked ju odmietol jej vysneny Ashley od neho odchadza zdrvena a on si vsimne ako po par metroch vysoko zvihne hlavu. Ja tiez nemam rada ked ma niekto lutuje akokolvek som na tom zle. Drzim palce. Si krasna bytost. Vela sil.A lasky. Lubka
Milá Lubko, asi jsi to vystihla… moc děkuju a přeju jen nejkrásnější dny, Zuzka